Rekuperace Tepla

Rekuperační jednotka

Rekuperační jednotkou rozumíme zařízení, které využívá teplotou vzduchu z odsávaného prostoru k ohřevu venkovního čerstvého vzduchu. Tyto dva proudy prochází odděleně přes výměník tepla, nemůže tedy dojít k jejich promísení, ale stykové plochy výměníku jsou vyrobeny z tenkého, teplovodivého materiálu a dochází tak k přestupu tepla. Vzduch, který je vydýchaný a znehodnocený pachy je odváděn mimo objekt a je nahrazen čerstvým ohřátým. Větráním s rekuperací tepla zajišťujeme ideální využití vytvořeného tepla a to s účinností až 90 %. Naopak v létě pak naopak můžeme využít chladnější interiérový vzduch k předchlazení. Jednotka je osazena filtry vzduchu a tzv. výměníkem.

Místo instalace

Umístění jednotky je jedna z nejzásadnějších věcí a je nutné vést ji v patrnosti už ve fázi projektování, vzhledem k tomu, že ovlivňuje instalaci a funkčnost celého systému. Nejčastěji se centrální jednotky instalují v těchto prostorech:

• technická místnost
• sklep
• podkroví

V současné době je také trend použití větracích jednotek s takovými parametry, že je možné je integrovat například do kuchyňské linky nebo jiné skřínky kupříkladu na chodbě. Místnost, kde je jednotka umístěna musí splňovat určité parametry, které vyžaduje výrobce, ale existují některé obecné vlastnosti, které je dobré dodržet vždy:

• teplota neklesne pod bod mrazu
• dostatečný přístup k jednotce (servis, čištění)
• existence přípojek (energie, internet)
• napojení na systém odpadních vod
• nosnost steny

Umístěním technické místnosti – a tedy i jednotky – do ideálního středu budovy nám muže výrazně ovlivnit celkovou délku rozvodu vzduchu.

Pojmy a definice

Entalpie / Entalpický výměník
Proces, při kterém dochází mimo přenosu tepla i k přenosu vodní páry (vlhkosti). Nedochází tak převážně v zimě k tolik suchému a nepříjemnému vzduchu.
Bypass (obtok)
Účelem bypassu je vedení venkovního čerstvého vzduchu mimo výměník a zamezit tak předání tepla.
Výměna vzduchu
Stanovení množství potřebné výměny vzduchu v místnosti, k dosažení požadovaných hodnot.
Čerstvý (venkovní) vzduch
Množství vzduchu dodaného z venku.
Odpadní vzduch
Množství vzduchu odvedeného ven z budovy.
Přiváděný vzduch
Součet průtoků vzduchu vstupujících do místnosti (ložnice, dětský pokoj).
Odsávaný vzduch
Součet průtoků vzduchu odváděného z místnosti (WC, kuchyň).
Komfortní zóna
Zóna v rámci místnosti, kde se uživatel cítí nejpohodlněji. Nesmí pociťovat průvan.
Zemní registr (výměník)
Využívá konstantní teplotu pudy v hloubce cca 1,5 metru. Lze je použít jak k předehřátí (v zimním období), tak ke snížení teploty (v létě).
Jmenovité větrání
Množství větraného vzduchu k zajištění ideálních hygienických podmínek (uživatelé domu jsou přítomni).
Snížené větrání
Větrání k zajištění minimálních hygienických požadavku (uživatelé nejsou v domě).
Intenzivní větrání
Dočasně zvýšené větrání, například při vaření.

Centrální systém

Jedna vzduchotechnická jednotka pomocí rozvodu vzduchu obsluhuje celou budovu. Jednotlivé průtoky vzduchu se regulují na vyústkách, případně pomocí různých škrtících elementu přímo v rozvodech vzduchu dle potřeby stanovené místnosti.

Decentrální systém

Jednotka umístěna na vnější stěně, obsluhující pouze jednu místnost. Jednodušší zařízení s obvykle menším počtem funkcí, ovšem nižší cenou a snazší instalací. Zpravidla pro rodinné domy a byty se jedná o výkon 50 nebo 70m³/h.

Nucené větrání

• přetlakový systém – do prostoru je přiváděno vetší množství vzduchu, než je odváděno, rozdíl je pak kompenzován únikem vzduchu pres netěsnosti v obálce budovy
• podtlakový systém – z prostoru odvádíme vetší množství vzduchu, než je přiváděno, rozdíl je pak kompenzován prostupem vzduchu pres netěsnosti v obálce budovy
• rovnotlaký systém – do prostoru přivádíme stejné množství vzduchu jako odvádíme, nevzniká tedy tlakový rozdíl

Přirozené větrání

• infiltrace – výměna vzduchu na základě netěsnosti v obvodových konstrukcích budovy, případně funkčními spárami oken
• provětrávání – cílené větrání otevřenými okenními otvory
• aerace – větrání místnosti pomocí vytvořených otvoru pro přívod a odvod vzduchu s dostatečným výškovým rozdílem (využití vztlaku)
• šachtové – větrání pomocí kombinace otvoru a šachet

Rozvody vzduchu

Výběr systému rozvodu vzduchu záleží jak na zvoleném systému vzduchotechniky, tak i na preferenci uživatele. První otázkou je, zdali rozvody povedeme podlahou či stropem. Toto rozhodnutí zásadně ovlivňuje způsob stavby budovy. V případě vedení rozvodu podlahou je potřeba dbát zvýšené opatrnosti při instalaci, aby nedošlo k narušení tvaru vzduchovodu, které by potom negativně ovlivnilo proudění vzduchu. Případné narušení stěny, nebo netěsnost spojů by pak mohla způsobit vniknutí stavebního materiálu dovnitř vzduchovodu. Druhou otázkou pak je, zdali zvolíme potrubí kruhové či hranaté potrubí. V případě kruhového potrubí zaručíme lepší proudění vzduchu, můžeme ušetřit na tvarovkách a je snazší instalace. Oproti tomu hranaté potrubí snižuje šíření hluku a muže mít nižší instalační výšku. Následně pak zbývá určit dimenzi potrubí, která je závislá na objemovém průtoku vzduchu v místnosti.
Vzduchovod je zakončen vyústkou, kterou pak osazujeme ventily nebo dýzami (distribučními prvky). Umístění vyústek musí splňovat některé parametry, aby nedocházelo k omezení cirkulace vzduchu:

• umístění mimo komfortní zónu
• neumisťujeme nad skříně
• dodržujeme vzdálenost min. 40 cm od steny
• odtahové ventily neumisťujeme přímo nad vanu, sprchu

Použití krbu

Uvažujeme-li o používání krbu nebo kamen v budově s větracím zařízením musí být dodržena určitá pravidla. Rozlišujeme mezi krby závislými na vzduchu z místnosti a těmi s vlastním přívodem vzduchu. I když budeme systém provozovat v rovnotlakém režimu, muže v případě poruchy ventilátoru, extrémním zanesení filtru, nebo špatným vyregulováním průtoku vzduchu v místnosti nastat podtlak a v okolí krbu hrozí zvýšení koncentrace CO a CO2. Novější větrací jednotky jsou vybaveny systémem hlídání rovnotlakého režimu a předchází tak těmto případným hrozbám.

Tvorba a šíření hluku

S instalací větrací jednotky souvisí i vznik a šíření hluku. Hluk je tvořen ventilátory umístěnými v jednotce, samotným prouděním vzduchu v rozvodech a na distribučních prvcích. Pro udržení hladiny hluku na co nejnižší úrovni je dobré dodržet následující:

• zbytečně nepředimenzovat objem přívodního vzduchu
• umístění tlumice hluku ihned za jednotku
• použít rozvody sloužící pro vedení vzduchu
• mezi stenu a větrací jednotku umístit tlumící prvky
• systém rozvodu vést ve hvězdicovém tvaru
• vzdálenost mezi rozdělovačem a vyústkou alespoň 4 metry

Komfortní hranice např. pro ložnici je kolem 25 dB(A).

Filtry

Filtry slouží jak pro zlepšení (vyčištění) vzduchu proudícího do místnosti, tak na ochranu jednotky a rozvodu vzduchu. V současnosti většina výrobců snaží používá kazetové filtry, které jsou snadno vyměnitelné na cele jednotky. Většinou se setkáme s označením:

• G – z anglického slova gross (hrubý)
• M – z anglického slova medium (střední)
• F – z anglického slova fine (jemný)

Instalované filtry je vhodné v pravidelných intervalech kontrolovat (platí pro jednotky, které neumí automaticky vyhodnotit zanesení filtru na základě tlakové ztráty) a dle zanesení vyměnit za nový.

Škodlivé látky

Přítomnost škodlivých látek v interiéru většinou poznáme až po vzniku zdravotních komplikací. Látky způsobující alergií (pyly a látky VOC) se projevují téměř okamžitě a jsou tedy snáz rozeznatelné. Největším problémem je působení toxických a karcinogenních látek, které mohou vznikat z běžného vybavení domácnosti a stavební konstrukce (tmely, lepidla, laky, barvy, mycí prostředky).

CO2 a jeho hromadění

Už jsme zmínili, že podle českých norem by hodnoty CO2 neměly přesahovat 1500 jednotek ppm (parts per milion). Pro představu – hodnota CO2 ve venkovním prostředí mimo město se pohybuje mezi 300 a 400 ppm. Graf níže nastiňuje vliv různé hladiny CO2 na lidský organismus.

Výrobci

Značky rekuperací které máme po léta vyzkoušené a patří mezi špičku u nás i ve světě. Preferujeme kompletně ucelené systémy značek Zehnder a Brink.